„B“ vrh

 V této záložce naleznete vše o štěňatech vrhu B, která se narodila Gallii Viva Moravia a Ch. Revestreken´s Koljovi dne 22. června 2012 v časovém rozmezí od 16:15 h do 19:20 h. Na svět přišlo 7 sourozenců, 3 kluci a 4 holky.

U svých majitelů získávají roční štěňata první zkušenosti na zkouškách a výstavách. Všem za jejich úspěchy MOC GRATULUJEME!

Bruno (fijalový) je velký šikula. Na klubové výstavě v Jevíčku se stal KANDIDÁTEM CHOVU a nejen to! Velmi úspěšně složil se svým majitelem a vůdcem v jedné osobě – panem Karlem Kantnerem všechny možné i nemožné zkoušky a to vždy s téměř plným počtem bodů! Lesní zkoušky: s 248 b. se stal  vítězem celých lesních zkoušek! A k tomu získal pochvalu za výborně připraveného psa se zkušeným vůdcem. Barvářské zkoušky: 120 b. Norovací zkoušky: 84 b. Zkoušky vloh: 184 b.! Milé a krásné mladé jezevčice těšte se! Po vyřízení všech administrativních úkonů bude na vás čekat zdatný a hlavně velmi pracovně šikovný, uchovněný BRUNO z ÚDOLÍ VINNÉ RÉVY!

Brita (béžová) 29. 6. 2013 úspěšně zvládla se svým majitelem Ladislavem Horákem norovací zkoušky!

Rolováním stránky dolů naleznete:

Fotografie od majitelů vrhu B – jejich odrůstajících štěňat.

Fotografie, videa a váhové přírůstky vrhu B od narození nejen po věk 8. týdnů, než postupně štěňátka odcházela do svých nových domovů, ale během jejich prvního roku života u svých majitelů.

3. dopis mamince Gallči, ségře Bobulce a chovatelům od Bruníčka a jeho páníčků – vyprávění jeho ročního života plného zážitků jako dárek chovatelů k jeho 1. NAROZENINÁM!: 

Jak svůj první rok života vidí Bruníček: 

Tak jsem dneska oslavil svoje první narozeniny a chtěl bych Vám napsat, jak jsem se ten rok měl. Spinkám v pelíšku u topení, když jsem byl ještě malý prcek, tak jsem trochu fňukal, když jsem musel jít večer spát a páníčkové mě nechali samotného. Ale za pár dní jsem věděl, že se vyspinkám a ráno až se vzbudím, že pro mě přijdou a pak už s nimi budu celý den. Tak jsem se přestal bát, že mě nechají samotného a klidně jsem usnul. Ráno, když se páníčci vzbudí, otevřou mi dveře – já jsem někdy ještě v pelíšku a někdy čekám už za dveřmi a honem běžím do pokoje. Vyskočím na kanape, abych se s nimi přivítal. Kleknou si k posteli nebo si páníček lehne a já je olížu a pak si ještě vedle nich chvilku schrupnu. Panička jde potom udělat snídani a to už vím, že dostanu taky nabaštit, tak běžím k pelíšku a čekám u misky na baštu. Když se všichni nadlábnem, začne se páníček oblékat do práce. Já se mu snažím pomáhat, třeba oblékat ponožky. No já bych mu je raději svlékl, ale on se brání a to se mi líbí ještě víc. Když je s mojí pomocí oblečený, odcházíme spolu s páníčkem do práce. To už ho nespustím z očí, chodím za ním nebo hlídám u dveří, aby na mě náhodou nezapomněl. Já vím, že nezapomene, ale jistota je jistota. Ještě jsem zapomněl napsat, že i já se „oblékám“. Dostanu na krk svůj zelený obojek, kde mám vyšité jméno a telefonní číslo na páníčka, kdybych se mu v lese náhodou ztratil. Já se neztratím, ale jelikož mě milují, mají o mě strach. A tak začíná skoro každý den. Jen některé dny v týdnu, lidé jim říkají víkend, si někdy přispíme a nejdeme hned ráno do lesa, ale až později. Pak jsme většinou celý den v lese. Chodíme po něm pěšky i jezdíme v autě, kde mám pro sebe zadní sedačku, na ní svou deku, na sedačce i na zemi a když je mi teplo, tak si lehnu pod sedačku na zem. Když jsem byl malý, tak jsem neviděl z okna. Ale teď už jsem vyrostl, tak sedím u okna a pozoruji, co se kde děje. Moc rád se vozím a moc rád jsem s páníčkem. Když mě někdy nechal na zahradě a chtěl odjet beze mne, tak jsem si sedl k plotu a smutně koukal mezi plaňkami. Nakonec mě vždycky vzal sebou, i když to bylo jen na skok. Jsme prostě správná dvojka. Jsem s ním moc rád. Když jedeme z práce, zastavíme se většinou za paničkou v práci. Já se s ní přivítám a pak jedeme domů, kde dostanu něco na zub. Pak většinou odpočívám, protože když celý den běhám po lese, to jsem moc unavený. Jinak pomáhám páníčkovi se vším, co dělá. Beru mu kladívko z ruky, koušu do lopaty nebo v zimě do hrabla, beru mu špalíky, které hází do sklepa a hlasitě u toho štěkám. Takový já jsem pomocník. Někdy si také hrajeme a to na kousanou nebo na honěnou. To páníček leží a já mu okusuju uši nebo nos a paničce většinou ruce nebo nohy. Nebojte, to nekoušu doopravdy, to já jen tak opatrně. Někdy se přetahujeme o hračky a někdy se honíme po domě. To se mi taky moc líbí, ale páníčci se zadýchají dřív než já. Já bych to vydržel mnohem dýl. Jinak mi žádné hračky nevydrží dlouho, všechno rozkoušu. Tedy abych to vysvětlil, jsem chytrý pejsek, tak koušu jen moje hračky, nic jiného (no zatím, s výjimkou třech nabíječek na telefon. Ale to bylo v autě, když páníček musel odejít a já se nudil, tak mi bylo odpuštěno). Nejdéle mi vydrží parůžek ze srnce, který mi páníček dal na kousání a jinak mi kupují také ty hračky z bůvolí kůže. Ale ty mám jen tak na den na dva, no jsem zkrátka pilný. Taky Vám musím napsat, že jsem byl nemocný. Vlastně ne jenom jednou. Jednou jsem si utrhl větvičku z túje, co je na zahradě a rozkousal ji a pak mi bylo špatně, ani mi nechutnalo jíst. Ale naštěstí mě to do druhého dne přešlo. No a v zimě mi bylo zase moc špatně. Páníčci si mysleli, že to bylo zase to samé, ale když se to druhý den nezlepšilo, tak jsme jeli k panu doktorovi a ten řekl, že mám nějakou střevní chřipku. Musím říct, že to mi bylo moc ouvej. Vůbec jsem nejedl, málo jsem pil, tak jsem od pana doktora dostal injekci a pak jsem musel brát nějaké tabletky.  Ani mi to nevadilo, hlavně, že mi bylo trochu líp. Myslím si, že se páníčkové o mě báli, seděli u mě a hladili mě po bříšku (to mám moc rád). Asi týden jsem byl nemocný, než to přešlo a měl jsem chuť se pořádně najíst. A to je co říct, protože baštu jen tak neodmítnu. Jinak jsem si prošel už  celý domeček, kde bydlíme. Zvládnu i schody, ale ty moc nemusím, tak jsem raději jen dole v přízemí. Když jsem na ně vylezl poprvé, musel jsem počkat, až mě snesou dolů. Vůbec jsem nevěděl, jak to mám udělat. A jsem učenlivý, tak už to také umím a občas se tam jdu páníčkům schovat. Mám legraci z toho, když mě hledají. Minule jsem se schoval pod sedačku v obýváku a nevylezl jsem, i když volali, proběhali celý dům, byli se podívat i venku než mě našli, to vám byla legrace. Jinak jsem moc kamarádský jak s lidmi, tak s pejsky. Jen jeden se mi nelíbil, to jsem na sebe štěkali a pak jsem se zase nelíbil já jinému, tak si na mě dovoloval. Mám velkou psí kamarádku Erinku, je to český fousek a jsme jako ségra a brácha. Honíme se spolu, koušeme se, rozdělíme se o kost a také spolu odpočíváme. Každý den se něco děje. Moc rád chodím do lesa, to opravdu miluju. Však mám už spoustu těch správných lesních zážitků, o kterých jsem vám psal v minulých dopisech. Taky mám rád hlazení po bříšku, to si lehnu na záda a nechám se hladit až tak usnu. Však se podívejte na mé fotky níže, abyste viděli, že nekecám, vlastně neštěkám J. Taky rád někdy lumpačím a rád se dobře napapám a když tohle všechno mám, jsem moc spokojený. Tak se mějte moc fajn a pozdravujte mamku a ségru. 

 Jak ho vidí páníček: 

Chtěl bych pár slovy popsat rok strávený s Bruníčkem. Nejprve bych chtěl vyzdvihnout jeho lovecké vlohy – v prvé řadě jeho kvalitní nos. Už ve čtyřech měsících jsme dohledali kus srnčího, v měsíci říjnu jsme spolu byli pozvaní na odlov jelena siky. Lov i dohledávka se nám zadařila hned na první vycházce. V pěti měsících kus vysoké, který jsme dohledávali pět hodin za úplné tmy při baterkách, kde Bruníčkův nos byl ten, který nás po lese vodil. Únor, březen se nám povedlo ulovit dva kusy černé zvěře, které dohledával a hlásil, až do doby kdy jsem ho musel odnést. Začátkem června jsme dohledávali dalšího srnce. To jsou naše lovecké zážitky s úspěšnými konci. Bruna můžu hodnotit jenom samou chválu. Jeho nos je opravdu kvalitní, ale o to horší je poslušnost, kterou požadují na zkouškách z výkonu a to třeba vodění na řemeni, následování a žalostné je odložení. Po několikátém vysvětlování, jak která disciplína má vypadat, jsem musel použít trošku tvrdší výcvik, který vede k zlepšování. Dvakrát jsme byli trénovat na umělé noře, kde jsou výsledky výborné, ale díky jeho velikosti máme trošku problém norou prolézt. Jeho lovecká vášeň je však silnější, takže noru jsme zdolali tak, že bychom na zkouškách uspěli již po druhém pokusu. 27. 4. jsme se zúčastnili jarních zkoušek s výsledkem samé čtyři, až na vodění na řemeni, které jsme měli za tři. V měsíci srpnu máme v plánu výstavu, lesní a barvářské zkoušky a norování. Každý den se snažíme trénovat. Je mým závozníkem na všech cestách, kamarádem na toulkách, loveckým psem v lese a na lovech. Miluje les a volnost v něm, a proto na něj někdy musím čekat. Nejdéle to bylo pět hodin. To se vrátil na mnou položenou deku. Mám s ním mnoho hezkých chvil strávených v lese, je prostě príma. Každý den se něco stane, o čem by šlo povídat mnoho hodin. To je ode mě zatím vše a někdy Vám napíši jeden příběh za druhým z každého dne. 

 A jak vidí společný rok s Bruníčkem panička?: ´

Co napsat. Ráno se těším, až otevřu dveře a Bruníček se s námi přivítá. Pak si vedle nás lehne a na chvilku ještě usne. Je moc moc milý, někdy mazel a někdy rošťák. Když něco provede, tak se na něj stačí jen podívat a on už ví.  Obrátí oči a tak smutně kouká, že se člověk musí začít smát, ale aby to neviděl. Večer když jde spát, tak si lehne na zádíčka a já ho chvíli hladím na bříšku, pak se rozloučíme a on spokojeně usne. Ráda se na něj dívám, jak je dokonalý, jak má sametonou tlamičku a černý čumáček, krásné bílé zoubky, obrovské tlapky, krásné hnědé oči….. Díky, že tu je, ani se to nedá popsat, co člověk cítí.

 Milý Bruníčku, moc Ti děkuji za tak krásná psaní. Mě, ségru Bobulku i naše lidičky opravdu MOC POTĚŠÍ, když nám napíšeš, jak se máš, zda-li moc nezlobíš a co nového jsi prožil. Děkuji i za tvé krásné fotky. Nejhezčí z nich jsme sem vložili. Jsem šťastná, že se ti tak dobře daří, běháš celé dny po lese a máš páníčky, kteří tě milují. Když budeš chtít, můžeš se na svoji ségru podívat na těchto stránkách. Mamina od lidiček sem občas vloží nějaké aktuální fotky. Bobulka se mnou řádí ve vinicích nad Pravlovem a moc se jí to líbí. Je to rošťanda. Těším se na setkání s Tebou,  na další zprávy a fotky od Tebe i od ostatních štěňat. Posílám ti velkou pusu a hlasitý štěk!

 Tvoje milující mamina Gallča

 Rolujte stále dolů a naleznete aktuální fotografie až po narození štěňátek, videa z jejích první týdnů života, váhové přírůstky, první dopisy Bruníčka mamince Gallči … prostě vše, co Vás může o štěňatech vrhu B zajímat.

 

Videa: Poprvé na výletě na zahradě.  Učíme se prvním krůčkům. Pravá přední, levá zadní, pozor bráško! Neupadni!Pusinkování.  Hele, jak se umím už rychle batolit.  Průzkumníci v trávě.  Ochutnání jiného mlíčka než mamčiného.  Koukejte!Hned jsme přišli, na co máme v puse růžový jazýček.  Bráško,taky ti ta kaše tak chutná?  Mamko,pojď si se mnou hrát!  Začínáme si spolu hrát.  Kuřátko s rýží a mrkví nám fakt jedeŠarvátka zeleného s fijalovým.  Stejně vyhraju!  Z maminky máme mlíčko,dudlíčka na usnutí,měkký polštářek i prolízačku.  Už umím poslouchat – nový povel „mlask“.  Kdo z koho.  Že by nová prolejzačka?  Průzkumník a pokušitel Modrásek.  Artistický výkon Zelenáče při krmení.  Dovádění v prolejzačkovém domečku.  Mlaskando.  Brácha, musíme si pospíšit, než přijdou ostatní.  Červenka se Žluťáskou se provokují.  Oranžáda pokouší, fijalový Bruno ji převeze.  Hrajeme si na „babu“.  Borinko, mamka nás už nehlídá. Můžeme zase rošťačit.  Mamkoo! My tam chceme jít taky.  Ségry hrabejte, cítím, že tam bude poklad.  Já chci taky ochutnat ten jogurt!  Jůůů, máme nový domeček, prolejzačku, schovku..! Pojďte to všichni vyzkoušet!  Hračky nás nebaví, a tak vymýšlíme stále novou zábavu.  Sourozenecké šarvátky č. 1 – naše každodenní zábava. Sourozenecké šarvátky č. 2 – už teď jsme na sebe správní drsňáci. Sourozenecké šarvátky č. 3 – ani ségry se nenechají zahanbit. Na 1. procházce za domem – tolik pachů a zážitků, to je vám žůžo! Na 1. procházce za domem – objevujeme, jak je ten svět veliký.  Na zahradě máme anglický trávník, ale v této trávě se dá perfektně hrát na schovku!  Výšlat nebo spíš výběh do kopce na hráz.  Cestička k domovu – jako 2 běžecké dráhy.  Druhá várka právě vystartovala ze vrat.  Hurááá, běžíme z kopce,sotva nám nožičky stíhají.  Přemet Bonyho a následný úprk domů.  Já se vysoké trávy nebojím,klidně jí přeskočím.  Hele, mamina od lidiček.No konečně.Už je 5 hodin ráno.Vstali jsme a chceme si hrát!  Snídaně o páté.  Řekl jsem, že je to můj smetáček a nepůjčím ti ho.  Mamííí, ať mi ho nebere!  Lidičky, prodejte hračky,nakupte smetáčky!  Tvrdá maminčina výchova – trénink: jak se stát drsným drsňákem.  Večerní zábava.Spát se nikomu nechce.  Páníčku, nerozčiluj svou Bobulku nebo tě kousne :-)   Bellinčin zápas s lopatkou.  Až zejtra ráno v pět, zas bude kňourat, otevřte nám ven, my čile vyběhnem…  Mamky mlíčko je stejně nejlepší a to nejen po ránu.  Závod do kopce.

2. dopis mamince Gallči a ségře Bobulce od Bruníčka plný zážitků a poznání ve 4 měsících štěněcího života (25. 10. 2012):

„Ahoj mami a ségruško, musím Vám napsat, že jsem nějak vyrostl, vážím už 7,5 kg, začíná se mi měnit srst, nějak zhrubla a změnila se mi i barva. Už mám místy barvu pepř a sůl, ale kdo mě vidí, tak říká jak ji mám krásnou a jak jsem pěkně vybarvený. Začaly mi vypadávat i zoubky.  Když se mi začaly hýbat, tak to trochu bolelo a tak jsem kňučel, když sem kousal hračky. Páníčkové nejdřív nevěděli, co se děje, ale pak zjistili, že se mi hýbou zoubky a že mě to asi bolí, tak některým, co málo držely pomohl páníček ven. Ani mi to moc nevadilo a teď už mi narostly nové, takové větší. Už mě to moc netrápí, tak to snad už bude dobré. 

Jinak se rád vozím autem, v sobotu jsem na páníčka koukal smutně přes plot protože něco dělal okolo toho, co má ty čtyři kola, čím nás každý den vozí do práce a já myslel, že někam pojede a nechá mě tu. Ale jak mě viděl tak moc smutného, tak sedli i s paničkou do auta a vzali mě sebou a hned mi bylo líp. Jezdím každý den s páníčkem do jeho práce, naštěstí pracuje v lese, tak sem celý den na čerstvém vzduchu a můžu všechno oňuchávat a to je fajn. Někdy toho mám ale plné tlapky. Onehdá se mnou chodil celý den po lese, až jsem už nemohl. Tahal jsem ho za kalhoty a když mě nevzal do náručí, tak jsem si sedl a začal pofňukávat, že už nemůžu. Naštěstí bylo už auto na dohled, tak jsem se rozeběhl a počkal u něj. Když jsme už konečně jeli domů stavili jsme se za paničkou v její práci, pracuje v kanceláři a tam jsem jí málem usnul v náručí. Byl to moc náročný den. To pak jsem tak unavený, že nemám chuť na nic jiného než až se natáhnu s páníčkem na kanapi. Jindy to není tak náročné a to pak, když přijdu domů mám roupy a předvádím, co všechno umím. Lítám, štěkám, dorážím, koušu všechny moje hračky, vymýšlím rošťárny, no zkrátka velká voda.

Taky jsem byl s páníčkem na výletě. Jeli jsem daleko tam a zpátky to prý bylo 180 km, ale to mi vůbec nevadí. Většinou si lehnu a spím. Moc rád se vozím. No abych Vám napsal, proč jsme jeli takovou dálku. Páníček jel na jelena prý na jelena siku, no a představte si, že ho ulovil! Tak jsem se na něj šel podívat. To byl zase zážitek! Opatrně jsem ho očichával a taky pěkně hlásil, páníček měl velikou radost. Jak z uloveného jelena, tak ze mě. Nikdo nevěřil, že mi budou teprve 4 měsíce a už umím tak pěkně hlásit. Byl na mě moc pyšný, alespoň si myslím. 

Tak to je zase něco málo z mého života. Páníčkové se se mnou mazlí a hladí mě po bříšku – to mám moc rád. A já je pokaždé přivítám vrtěním ocásku, když je třeba hodinku nevidím a taky jim pěkně olížu celý obličej. Tak se pomalu rozloučím, pozdravujte svoje lidičky a  mějte se tam fajn. Brzy se zase se ozvu.“

Váš Bruníček

 1. dopis mamince Gallči od Bruníčka po 2 měsících života u svých páníčků ve Stříbrné nedaleko Karlových Varů (6. 10. 2012):

“ Ahoj mami, pořád se tady něco děje, tak se ozývám až teď. Každý den jezdím s páníčkem do práce takovým velkým autem. Je to super, protože zadní sedačky jsou celé moje. Bývám moc hodný, jen někdy když mám dlouhou chvíli a páníček musí do kanceláře s papíry, tak se trochu nudím a už jsem rozkousal dvě nabíječky na telefon, kabely ty se mi zkrátka líbí. I panička, když šila na stroji, tak mě lákali ty od šicího stroje a pod stolem od PC ty by se taky kousaly, ale doma mi to jen tak neprojde, tam mě hlídají. Ale jinak jsem myslím moc hodný a když chci něco provádět nedovoleného stačí jenom zvýšit hlas a už vím, že to nesmím.

     Posledních 10 dní jsme s páníčkem doprovázeli hosty na jeleny, takže jsem už viděl jednoho živého jelena a jednoho uloveného. Když jsme viděli toho živého, tak měl ze mě páníček velikou radost, protože jsem ho viděl první, šel se čtyřmi kusy holé, tak jsem na ně upřeně zíral, nezakňučel jsem ani nezaštěkal, jen jsem se strašně rozklepal vzrušením. To víte, nervy hrály, bylo to poprvé. A pak večer jsme jeli pro jednoho uloveného jelena, tak jsem si k němu opatrně čichnul, ten měl ale parohy. Pokaždé jsem pak moc unavený a jsem rád, když si můžu schrupnout.

       Dneska jsme se byli s páníčkem podívat na lesních zkouškách ohařů a tak jsem si vyzkoušel vlečku s liškou, a pak mě ji nechali i najít. Nebojte, ostudu jsem neudělal, našel jsem ji. Nejdřív jsem ji očichával a pak jsem ji čtyřkově zahlásil. A zase toho bylo tolik, že jsem z toho usnul. 

       A ještě Vám musím napsat, že všude kam mě páníčkové vezmou, tak mě všichni obdivují jaký jsem fešák a jaké mám krásné velké tlapky. S každým jsem kamarád, jak s lidmi tak s pejsky. A také jim připadám jak skoro dospělý pejsek, protože jsem nějak vyrostl, tak mi hádají víc než mi je. Tak se tam mějte moc hezky a já se zase někdy ozvu.“

Váš Bruno

 

Náš váhový přírůstek v prvních týdnech života:

Váha v gramech            
č.  1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
pohlaví pes pes pes fena fena fena fena
23. 6.  300 322 330 245 280 290 340
25. 6.  350 370 392 275 320 345 397
30. 6.  490 574 620 417 480 508 630
7. 7.  707 796 874 604 727 742 925
15.7. 1060 1230 1240 880 1080 1100 1280
5. 8. 1845 2510 2790 1970 1760 2160 2470

Tak máme 7 týdnů a přiblížil se den, kdy jsme se začli loučit a odcházet postupně do svých budoucích domovů. Těšíme se na novou rodinku, na nové nepoznané zážitky, na lásku svých páníčků. Jsme chytří a oddaní jezevčíci a věříme, že s námi budou páníčci spokojeni, a že nám společný život bude klapat. Tak se těště, my se na Vás taky těšíme! :-)

Zítra oslavíme plných 6. týdnů. A máme za sebou „šestinedělí“. Jen se pořádně podívejte, co všechno jsme se za tak krátkou dobu naučili. To budete zírat! Příští týden nás čeká 2x návštěva u paní veterinářky. Poprvé nás u ní prý píchne včelička jménem „očkování“ a podruhé nám zamaže ucho zelenou barvou a přidělí číslo, abychom se ve světě neztratili. Protože až budeme otetovaní postupně se začneme rozjíždět do nových domovů – do Kraslic u Karlových Varů, do Semanína u České Třebové i do blízkého okolí Pravlova – do Brna, Ivančic, Nové Vsi a Rajhradic. Bude se nám určitě stýskat, ale jen pár dní. Čekají na nás naši páníčkové a s nimi nový báječný jezevčíkovský život plný spousty dobrodružství a zážitků v lese. Budeme jim dobrými, věrnými a oddanými přáteli.

Už nám je měsíc. Kdo by to byl řekl, jak rychle utekl. A život začíná nabírat na obrátkách. Už není jen o spaní a cumlání mlíčka. Poznáváme nepoznané, zjišťujeme nezjištěné, a taky začínáme si hrát a dost často i prát :-) . Umíme i vrčet a občas se pokusíme o nějaký ten štěk. Prostě žádná NUDA!

15. 7. 2012 probíhalo u nás „úřednicko-zdravotní“ odpoledne. Všichni jsme byli kontrolně převáženi – baštíme opravdu s chutí (viz tabulka níže), potom jsme dostali olíznout pastu proti červíkům a nakonec jsme dostali každý svůj barevný obojek. Můžete se podívat na fotečky, jak nám obojky sluší. A konečně si nás nemůže už nikdo splést. Tohle všechno probíhalo u našich lidiček v bytě, velká pocta pro nás, že nás vzali na návštěvu přímo do obýváku. No a pak si ještě lidská mamina usmyslela, že bude velké focení. Jenže to se trochu přepočítala :-) . Nejsme přece žádní modelové ani modelky. Jsme jezevčíci a focení nám nejde pod čenich. Takže, vážení návštěvníci tohoto webu, máte trošku smůlu, protože i ty rozmazané fotky, co zde najdete, bylo docela kumšt vyfotit :-) . Ale nebojte, už dnes nám slibují, že příští týden nás focení opět nemine. Tak se těšte!

Je 7. 7. 2012 a jsou nám už 2 týdny. Před pár dny jsme otevřeli očka a poprvé koukli na svět. Už vidíme, jak vypadají bráškové a ségry, bouda i pelíšek v našem výběhu. Dnes taky probíhalo důležité vážení. Jenže my to lidičkám vůbec neusnadňujeme, na váze sebou mrskáme, abychom jim ukázali, že nejsme žádní peciválové, ale řádně živá štěňata. Už se zvedáme na tlapky a učíme se chodit. To vám je taková bžunda! Vůbec  není jednoduché, uhlídat všechny 4 nožičky! Většinu času ještě spinkáme, abychom nabrali hodně sil. A taky nás zmáhá letošní parné léto.

Tak už jsme na světě! Narodili jsme se 22. 6. 2012 od 16:15 do 19:20 h. Je nás opět 7 sourozenců. 3 kluci a 4 holky – úplně stejně jako ve vrhu „A“. Všichni jsme zdrávi a máme se čile k světu.

Zájemci o nás, prosím, pište na adresu: vercadudova@email.cz nebo volejte na telefon 602 442 829, 736 682 994. Raději bychom lidičky, kteří nás chtějí na chov nebo s námi chtějí pracovat v lese, což my “drsňáci“ zbožňujeme.

Dne 20. 4. 2012 byla naše fenka Gallia Viva Moravia podruhé nakryta Ch. Revestreken’s Koljou. Kolja je držitelem titulů: Mezinárodní šampion krásy, Mezinárodní šampion výstav, Šampion České republiky, Slovenska, Polska, Ruské federace, Bulharska a Ukrajiny, Grand šampion, Český a slovenský junior šampion, 2x Národní vítěz
držitelem několika titulů BOB, CACIB.  Má složeny ZV I. cena (hlasitost 4), kontaktní norování jako vyhaněč, je vítězem Barvářské soutěže v Polsku a na třetí příčce se umístil v soutěži na divočáka (kontaktní). 

 

Comments are closed.